Způsoby čepování piva aneb je pivo z tanku skutečně lepší?

V tomto článku nehledejte porovnání typů čepování pivního půllitru, tedy slova jako hladinka, šnyt, čepec a podobně. Půjde nám o způsob, jakým se pivo z trubek dostává a jak je uskladněno. Asi se shodneme na tom, že nejméně chutné je pivo lahvové (piva z plastu ani zmiňovat nebudeme) a že skutečnou chuť piva najdeme v pivu čepovaném. Jaké jsou způsoby čepování piva? Jak se pivo čepovalo před několika desítkami let, jaké jsou dnešní trendy a opravdu pivo z tanku chutná jinak? Na to vše vám odpovíme v následujících řádcích.

Sudové pivo

Pivo sudové je tou nejoblíbenější a nejrozšířenější variantou. Do sudů se pivo stáčí přímo v pivovaru a expeduje se potom dále k cílovému zákazníkovi. Jak je nám asi známo, sudy jsou k dostání ve velikostech 15, 30 a 50 litrů. Kromě těchto standardních velikostí existují ještě sudy speciální, ať už větších či menších objemů. Stočit pivo do sudu je osvědčený a jednoduchý způsob, jehož podstatu známe už ze středověku. Sudy dřevěné se v pivovarnictví (na rozdíl od vinařství) nepoužívají a vše bylo nahrazeno modernějšími materiály. Z klasických českých filmů si můžeme ještě pamatovat sudy hliníkové. Dnes bylo vše nahrazeno sudy z nerezu, tzv. kegy, které mají skvělé vlastnosti pro uchování piva a hodí se také do gastronomie, protože jsou vratné a snadno omyvatelné. Keg sudy byly poprvé použity v roce 1964 ve Velké Británii a od té doby dobyly celý svět. Avšak i v sudovém pivu mohou být velké rozdíly, a to ve způsobu čepování. To je už ale práce hostinského, nikoli pivovaru.


Dříve se pivo dostávalo ze sudu stlačeným vzduchem. K tomu sloužil kompresor. Tento způsob čepování je zrovna ten složitější. Dnes není příliš oblíben, protože se při něm pivo rychleji kazí a pokud se pivo nevyčepuje ten daný den, máte problém. Druhý den bude ještě poživatelné, ale třetí den na něj nedostanete ani toho největšího kořalu v okolí. Zejména v restauracích s malým výčepem, kde je jedna bečka naražená tři i více dní, od tohoto způsobu upouštějí. Ten jednodušší způsob čepování piva je oxid uhličitý CO2, který je přirozenou součástí vzduchu, ale sám o sobě pro člověka není příliš dobrý. Co se týče čepování piva, to je zdravotně nezávadné, ale tento plyn může prostoupit do piva (vždy se tam nějaké minimálně stopové množství dostane) a pivo potom mění svou chuť. Máte pocit, že jste po pár pivech zavzdušnění a že jste nafouknutí jako balón? Pravděpodobně jste byli v hospodě, kde se pivo čepuje formou CO2.

Pivo z tanku

Jak jste asi pochopili, nebudeme se bavit o bojovém vozidle, ale o nádobách pro pivo. Tankové pivo nemá se sudy ani s lahvemi nic společného. Přímo v pivovaru se načepuje do automobilové cisterny a ta potom pivo převeze přímo do restaurace. Na místě je pivo přečepováno do tanku (což je vlastně taková stacionární cisterna). Pivo z tanku má tu výhodu, že není pod tlakem plynu CO2, takže méně pění a neobsahuje přespříliš velké množství bublinek. Někdo říká, že toto pivo má větší říz, že chutná opravdu o poznání lépe, avšak opravdoví znalci piva oponují, že pokud je pivo ze sudu správně natočené, rozdíl mezi sudovým a tankovým nepoznáte. Výhodou tankového piva pro obsluhu je také to, že nemusí narážet nové a nové sudy, starost o pivo je zcela bezúdržbová. Pivo v tanku nemusí být pasterizované, a tudíž je "poctivější". Nevýhodou je, že výtoč piva v dané restauraci musí být opravdu velká, aby toto řešení mělo smysl. Na závěr tento způsob čepování piva trošku shodíme - věděli jste, že pivo je v tanku ještě umístěno v igelitovém pytli, takže s tankem nemá nic moc společného a ten tvoří jen vnější obal?

Martin