Životní objev, nebo záminka alibistů?

Dnešní doba nás zavedla do fáze, v níž je každý opojen tématem sebelásky a seberozvoje. Extrémně se hledí na duševní zdraví a stabilitu, zatímco vnější vzhled je odsouván na nižší příčky důležitých složek v životě. Každý se snaží zodpovědět sám sobě na filozofické otázky, jak se svým životem naložit, čeho by chtěl jednou dosáhnou a jak ideálně strávit drahocenný čas na této zemi, jež nám byl tak velkoryse darován. Koneckonců, co je na této životní ideje špatného? Člověk není nucen celý život promarnit prací, kterou pohrdá, či založit rodinu ve dvaceti jen proto, že tomu tak velí společenské standardy. Lidé však nesmí zapomínat, že každé rozhodnutí nese určitá rizika a zodpovědnost za ně přebíráme jen my sami a nikdo jiný.

Co se za slovy sebeláska a seberozvoj skutečně skrývá?

Nejprve si klíčové pojmy vysvětlíme. Jak jsme již zmínili, tyto dvě slova dominují především internetové oblasti sociálních sítí. Lidé mohou vnímat tyto pojmy odlišnými způsoby.

Sebeláska, jak každý může snadno ze slovního spojení odvodit, neznamená nic jiného než „milovat sám sebe”. Mít se rádi, jací jsme a přijmout naše kladné i záporné stránky. Stavět sebe a své potřeby na první místo, chovat hluboký respekt k naší povaze i tělesné schránce a řádně o sebe pečovat.

Seberozvoj má logicky co do činění se zdokonalováním sebe samého. Rozšiřovat své znalosti, najít určitou rovnováhu, ale zároveň se poučit z předešlých chyb a fyzicky se zdokonalovat. Cesta seberozvoje je individuální, každý jsme se po ní vydali trochu jinak. Všechny však doprovází po celý život, neboť nikdy nedosáhneme kompletní dokonalosti.

Všeho s mírou

Je samozřejmostí, že tyto dvě hodnoty jsou pro náš život a duševní zdraví nezbytně důležité. Ještě důležitější je ale rozpoznat, do jaké míry nám hodnoty něco přináší a kdy začínají překračovat zdravé meze. V takovém případě se snadno může stát, že začneme daných slov zneužívat. Například se za ně snažíme schovávat, když přijde řeč na naši nadváhu, sobeckost nebo podobné neřesti. Bohužel se pohybujeme na tak tenkém ledě, že si sami nemusíme včas uvědomit, že jsme právě překročili hranice zdravého sebevědomí a vstoupili jsme do teritoria alibizmu.

Díky tomuto „zneužívání” spousta lidí přetáčí oči v sloup, jakmile ucítí, že se konverzace upíná k slovům sebeláska a seberozvoj. A divíte se? V případě, že lidé považují sebelásku za odevzdání se svým nedostatkům s odůvodněním, že takoví jsou a jako takoví se mají rádi, tak nemůžou od racionálně smýšlejících jedinců očekávat žádnou přízeň, natož podporu. Lidé si tuto informaci interpretují tak, že daná osoba nechce na vlastních nedostatcích nijak zapracovat a vymlouvá se proto na sebelásku. Zároveň když začneme plně věřit lži, že s konkrétní stinnou stránkou nic nenaděláme, odřízneme sami sebe od příležitosti s tím něco udělat. Paradoxně takto zabráníme našemu seberozvoji.

Jak vypadá zdravá sebeláska a seberozvoj?

Nebylo by fér vytýkat pouze nedostatky a přitom nezmínit, za jaký konec bychom měli hodnoty vzít. Jak jsme již mnohokrát zdůraznili, podstatné je rozlišovat kdy na sebe můžeme být opravdu hrdí a kdy těmito pojmy hájíme naši slabost a lenost.

V případě seberozvoje platí sebe rozvíjet se postupně a nelpět na tom příliš intenzivně. Jestliže se změny nedočkáme do námi stanoveného termínu, není nezbytné propadat panice a myslet si, že je s námi něco špatně. Taktéž není nutné hned vyhledávat odbornou pomoc, ať už v podobě motivačních koučů či psychologického poradce. Od věci taktéž není být ohleduplný vůči ostatním. Není optimálním řešením do třiceti bydlet pod jednou střechou s rodiči kvůli tomu, že jsme se stále nenašli a doposud nevíme, co se životem.

Co se sebelásky týče, jak jsme mnohokrát zmínili, mějme na paměti pomyslnou hranici mezi vážením si sebe sama a považováním se za nedotknutelného. Což znamená učit se eliminovat vlastní chyby, ale zároveň nebýt vůči sobě příliš skeptický, když se nám to nepovede hned napoprvé. Naladit se na pozitivní mind set (volně přeloženo jako pozitivní stav myšlení) vůči sobě samým a přestat se nenávidět za to, že máme delší nos, než bychom si představovali.

Závěr

Jak čtenáři zajisté pochopili, téma je velmi populární, tím pádem i příliš deformované sociálními sítěmi. Nenechme se ovlivnit člověkem, který nám sází mylné myšlenky do hlavy jen proto, že se to zdá jako jednodušší cesta. Jednodušší cesta nás totiž nikdy neobdaří tak šťavnatými plody, jako ta obtížnější. Ta, která nás místy stojí pouze krev, pot a slzy. Takhle vypadá správná cesta k sebeláskou a seberozvojem.

Autorka: Denny
Foto: www.pixabay.com