Zahrada Kinských – sluncem ozářená přítomnost s divokými stíny minulosti

Zahrada Kinských nebo také Kinského zahrada ztělesňuje půvab a ducha života pražské šlechty 19.století. Rozkošná zahrada s empírovým letohrádkem, s jezírky a vodopádem. Pro galantní hry, pořádání letních slavností a koncertování pod širým nebem jako stvořená. Však také neunikla pozornosti i té nejvyšší společnosti.

Nachází se na Smíchově vedle Holečkovy ulice na jižním úbočí vrchu Petřín. Sousedí s výše položenou zahradou Nebozízek, kde se nachází střední stanice lanovky, stejnojmenná restaurace a galerie pražského malíře bizarních námětů Reona Argondiana. Na tomto bizarním místě najdeme Magical Cavern čili Magická jeskyně. Jeskyněmi a podivnými vchody do skal se tu jen hemží. Zahrada se rozkládá v kopcovitém terénu, takže její dolní část je v nadmořské výšce 200 metrů a můžeme po ní vystoupat až k bastionu Hladové zdi ze 14.století do výše 300 metrů nad mořem. Na nepříliš rozlehlou zahradu o zhruba 17 hektarech činí převýšení 100 metrů, což už je slušný výšlap.

V té vyšší poloze objevíme mj. sluneční hodiny, morový sloup a tzv. boží muka. Ale omyl, nejedná se o tři různé věci, nýbrž jednu. A velmi kuriózní! Sloup pocházející ze 17.století je vztyčený jako projev díkůvzdání za odvrácení moru Ježíši Kristu a třem morovým patronům (sv. Roch, sv. Rozálie a sv. Šebastán) a sloužil také jako sluneční hodiny. Hůlky v reliéfních tělech patronů směřují stínem na příslušnou číslici a tím určují správnou denní hodinu podle postavení Slunce.

Mimochodem – v době koronaviru jsme mohli vzpomenout patronku sv. Koronu, jejíž ostatky se nachází v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Tento symbol byl v záplavě faktických kampaní a nařízení zcela opomíjený. Třeba se ke svaté Koroně a jejímu smyslu jako patronky epidemií ještě slovem vrátíme.

Ve středověku na místě dnešní zahrady stával klášterní dvůr a vinice. Užívaný název je odvozen od šlechtických majitelů zahrady, knížat Kinských. Zakladatelkou byla hraběnka Růžena Kinská, která v roce 1798 vykoupila stávající pozemky. V třicátých letech 19. století tu nechal vybudovat anglický park a letohrádek kníže Rudolf Kinský. Autorem architektonického ztvárnění empírového sídla i tzv. Švýcárny ve spodní části zahrady byl H..Koch. Letohrádek se stal oblíbeným letním sídlem rodu Kinských i jejich vzácných hostů.

Pobývali tu dokonce členové habsburského vládnoucího rodu, korunní princ Rudolf a arcivévoda Franz Ferdinand d'Este, později následník trůnu.

V roce 1901 odkoupila zahradu s letohrádkem pražská obec a ta byla poté zpřístupněna veřejnosti. Letohrádek od roku 1929 sloužil jako součást Národního muzea pro jeho národopisné sbírky. Postupně budova chátrala a vyžadovala rekonstrukci, ke které došlo až na přelomu tisíciletí. Dokončena byla v roce 2010. Letohrádek dnes nese jméno MUSAION, což v řečtině znamená „chrám múz“.

Musaion jako národopisné oddělení Národního muzea rozhodně stojí za návštěvu. Moderně a atraktivně pojatá expozice je koncipována jako procházka ročními obdobími s jejich tradičními slavnostmi a zvyky a současně jako běh lidského života od narození po smrt.

Dnes je letohrádek a jeho zahrada oblíbeným místem procházek a piknikových či sportovních setkání Pražanů i turistů. Na svahu stojí za povšimnutí dřevěný pravoslavný kostelík sv. Michala, který sem byl převezen ze Zakarpatské Rusi jako součást národopisných sbírek. Nad letohrádkem láká k oddechu jezírko s vodopádem a sochou Herkula, několik lesních stezek vybízí k objevování lesního okolí v petřínské stráni.

Petřín je tajemné (a možná i temné) místo naší historie. Mnoho pramenů uvádí, že se jednalo o pohanské kultovní místo. Podle pověstí se tu prováděly zápalné oběti, z ohně se věštila budoucnost. Ve středověku se tu konaly popravy a našly se tu údajně i kostry s uťatými hlavami, zatížené balvany, tak jak se to dělávalo upírům. O tom se např. zmiňuje současný autor J. A. Novák v knize Hory a kopce opředené tajemstvím.

Na Petříně se těžil stavební kámen, opuka, Z té doby se tu zachovala řada těžebních štol, dnes nepřístupných. Další štoly byly raženy pro zásobování vodou. Jedna z nich leží právě nad horním jezírkem Kinského zahrady. Geolog Václav Cílek uvádí, že se na Petříně nachází podzemní chodby v délce 3 km, to je součást té neznámé podzemní Prahy.

Na svazích Petřína rostou i zázračně léčivé byliny, medvědí česnek nevyjímaje. Snoubí se tu dolní úpravná zahradní kompozice v okolí letohrádku s téměř divoce vyhlížející scenérií strmých lesních porostů Petřína. Sluncem ozářená přítomnost s divokými stíny minulosti.

Foto: Creative Commons