Stanislav Petříček: Nejedl jsem 33 dní. Detox nebyl příjemný, ale jsem teď uvnitř úplně jiný člověk

''Já sám jsem byl manažer plný čísel a cynismu. Nebyl jsem zvyklý naslouchat druhým a hlavně ani sobě. Každý hledáme svoji cestu. Hledal jsem taky a postupně jsem objevoval sám sebe. Kdo vlastně vůbec jsem, co dělám, proč to dělám, kvůli komu to dělám," popisuje Stanislav Petříček, zakladatel bistRAWveg, popularizátor zdravého životního stylu pro manažery a spolumajitel společnosti TP Consulting.

V jakých odvětvích, mimo bister s raw stravou, ještě působíte?

Po dostudování a návratu do rodného Liberce jsem začal pracovat v německé firmě Benteler ČR. Objevil se přede mnou svět sériových výrob. Učil jsem se od zkušených německých kolegů. Po čase jsem se rozhodl pro změnu zaměstnavatele na Grupo Antolin Bohemia. S kolegou jsme založili firmy pro služby v automobilovém průmyslu, internetové obchody a cestovní agenturu. V začátcích podnikání jsme udělali hodně chyb. Byli jsme dobří manažeři v mezinárodních výrobních firmách, ale chyběly nám znalosti potřebné pro podnikání, zkušenosti a měli jsme naivní představy.

Zabýváte se také interim managementem. Co je interim management?

Interim management je dočasné najímání manažerských a odborných kapacit na přesně definovaný úkol. Jedná se o flexibilní službu, která reaguje na okamžitou potřebu zákazníka s nástupem v horizontu jeden až tři týdny a obvyklou délkou projektů 3–12 měsíců. Interim management se využívá, když naši klienti potřebují krátkodobě nebo dlouhodobě překlenout určité období a nemají k tomu vlastní personální zdroje. Jde třeba o souběh nebo náběh několika projektů a jim chybí lidé, kteří by tento nápor zvládli. Bavíme se o lidech v oblasti managementu, koordinace výroby, projektových specialistů, kvalitářů, logistiků atd.

Proč si myslíte, že lidé potřebují používat srdce v businessu?

Těch důvodů je obrovské množství, uvedu jednoduché příklady. Jako manažer snadno sklouznete pouze k posuzování čísel (peněz). Ono je to nejjednodušší a nejefektivnější zároveň. Po delší době začnete trpět pocitem, že jediné, co vaši podřízení dělají, je, že vám vaše čísla ničí. Přestane mít rád lidi a následně i sebe. Z pohledu podřízeného necítíte loajalitu z manažerovy strany, nepřemýšlí tedy, jak zlepšit fungování firmy, protože to stejně nemá cenu a nikdo neocení, že něco dělá navíc, nemá rád své nadřízené. Takže buď zatrpkne, nebo uteče jinam, protože není dostatečně uctíván a doceňován.“
Co Vám dlouhodobě pomáhá zvládat stres a vyhnout se vyhoření v práci?

Zdravá strava, která mě neunaví, procházky, doplňování energie cchi-kungem Pangu Shengong (tradiční čínské cvičení) a pravidelné meditace. V práci vyhoří každý, naše představa se s realitou nikdy stoprocentně nepotká. Přizpůsobujete se, měníte názory, ale všichni se dostaneme do situace, že nevíme kudy kam. Prázdno. To je normální. Z dlouhodobého hlediska lze pouze změnit své vnitřní nastavení a hranice mezi vaší osobou, společností a s tím související prací.

Jaký příběh stojí za konceptem živé stravy bistRAWveg?

Kamarád Richard nám dal knížku Henriho Monforta, který už v té době 10 let nejedl, byl to breatharián. A dozvěděli jsme se, že přechod od „všežravce“ na pránu (Prána - proud vitální životní energie) je přes vegetariána, vegana, vitariána, tedy raw food a až pak je prána a tam jsme se poprvé dozvěděli o živé stravě. Tou dobou jsem už meditoval a pránickou energii přijímal. Zjistil jsem, že když jím maso, tak nejsem schopen tolik této energie při meditaci přijímat. Tak jsem se rozhodl ze dne na den, že maso přestanu jíst. Nápad na tento koncept přišel až posléze.

Náš projekt je pro lidi, co chtějí žít zdravěji. Aby mohli žít déle a lépe. Jde o to být laskavější sám k sobě a přemýšlet nad souvislostmi. Hodně se mluví o tom, že chceme změnit svět, ale svět se změní tehdy, pokud změníme osobní spotřebu. Proto jsme začali dělat jídlo. Jídlo je prakticky náboženství. Běžné jídlo vás primárně unaví. My to vnímáme tak, že jídlo vám má energii dát, ne odebrat.

Co je to vlastně raw food/živá strava?

Jde o nevařenou stravu rostlinného původu, zpracovanou maximálně do teploty 42 stupňů. Suroviny si tím uchovávají všechny své enzymy a živiny, které se většinou vařením ničí. Tělo tímto jídlem získává všechny benefity vstupujících potravin. Většinu běžné vařené stravy považuji spíše za takovou mrtvou hmotu. Když už vařím vegansky třeba pro děti, tak jídlo vždy konzumujeme do dvou hodin od uvaření, dokud zůstává zásaditým.

Co vidíte jako největší překážku při přechodu na čistě raw stravu?

Okolí bývá obecně častým kamenem úrazu. Není příjemné neustále někomu – přátelům, kolegům, lidem v práci a všem okolo vysvětlovat, proč s nimi nejdu na normální oběd nebo večeři do restaurace. Chápu, že slabší povahy nemusí nátlak okolí snášet pozitivně. Nemluvě pak o rozepřích doma, pokud nemáte jednotné názory na stravu.

Proč jste se rozhodli založit právě síť bister s živou stravou?

Jídla, která jsme si doma připravovali, dobře vypadala a lidé ze sociálních sítí nás žádali, ať založíme restauraci. Založit restauraci se nám zdálo nesmyslné. Pokud bychom měli restauraci, tak bychom tam sami museli pořád být. To se neshodovalo s naším životním stylem. Když už, tak řetězec, aby to mělo hlavu a patu a nebylo to jen o nás, ale i o zájmu o zdravější životní styl ostatních lidí. Raw food řetězce ještě neexistují, spíše menší restaurace nebo taková „polo-hnutí“.

Děláte i rozvoz do firem? Proč jste se rozhodli jít touto cestou?

Ano, děláme. Lidé jsou přirozeně líní, a proto dovážíme jídlo k nim. Netřeba kvůli tomu měnit stravovací návyky, ale dopřát si jednou týdně něco, co vás nezaplácne, ale nabudí. Jednou za týden si ve firmě dají živé jídlo a cítí, že mají více energie a jsou funkčnější, což vede k tomu, že vykonávají svou práci lépe. Proto to zaměstnavatelé podporují. Zlepšuje to pracovní výsledky. Chybí pocit přeplněného těžkého bříška a utlumenosti, která nastává po běžném obědě.

Co byste poradil lidem, kteří chtějí přejít na raw stravu?

Rozhodně nespěchat. Doporučuje se například začít jedním „zeleným“ dnem v týdnu a postupně přidávat. Lépe si tak na živou stravu navyknete psychicky a fyzicky a vaše tělo nebudete vystavovat zbytečným šokům. Pokud se rozhodnete, že ze začátku budete raw stravu kombinovat s běžnými potravinami a tušíte, že nemáte úplně silnou vůli, uzpůsobte tomu svůj domov. Zkrátka se připravte na to, že přijdou chvíle, kdy budete mít neodkladnou potřebu a chuť dát si něco dobrého. V takovém případě je ideální mít doma zásobu živých potravin, ze kterých si budete moci udělat rychlou svačinku. Mějte tak vždy po ruce například několik kousků ovoce, ze kterého si můžete umixovat smoothie nebo zeleninu, ze které vytvoříte rychlý salát raz dva.

Co Vás vedlo k půstu, vrátil jste se po jeho ukončení ke stravovacím návykům, které jste měl před půstem?

Rozhodl jsem se pro velkou očistu organismu, detox v podobě půstu. Nejdl jsem 33 dní. Detox příjemný nebyl, kdo to zažil, ví, o čem mluvím, ale jsem teď uvnitř úplně jiný člověk. Přibývala mi energie a také radost ze života. Zhubl jsem skoro 33 kilo. Ale ke svým “starým” stravovacím návykům jsem se už nevrátil. Rychle jsem se z všežravce masojeda přesunul na vegetariána, vegana až na vitariána. Dnes je můj jídelníček v základu raw.

Nejedl jste po dobu 33 dní. Bojoval jste hodně s pocitem hladu?

První dny bylo, jednoduše řečeno, divné, že nejím. Jinak jsem normálně chodil s lidmi na jídlo, ale pil jsem jen vodu. Nebylo to tak, že jsem se před jídlem schovával, abych náhodou něco neuždibnul. Občas jsem si z ničeho nic vzpomněl na nějakou chuť. Tak jsem se zamyslel, jak mi to vlastně chutnalo, co to mému tělu dalo a za chvilku to bylo pryč! První dny jsem hodně „očuchával“ – nasával vůni jídla. Změní se vám čich, extrémně zjemní, tak mi občas něco na „kilometry“ nesmírně smrdělo.

Měl jste spíše negativní nebo pozitivní reakce, když jste někomu řekl, že nejíte?

Nejdříve spíše negativní, např.: „Ty dnes nejíš? Je ti špatně?“ Jak dny přibývaly, s lidmi tato informace většinou „zamávala“: „Jsi si jistý, že víš, co děláš? Nezbláznil si se? Máš vůbec ještě nějakou sílu? Stiskni mi ruku! No sílu ještě máš, bolí tě něco? Proč to děláš? Ty chceš zhubnout?

Dnes po 33 dnech, mi lidé projevují spíše úžas a obdiv. Pracuji hodně s cizinci, a ty jdou do kolen. Hovor na to téma začíná vždy opatrně: „Proč, nač?“ Následují další otázky ohledně hubnutí, pak se plynule přenese diskuse na zdraví a končí většinou slovy: „Ty, něco na tom bude, asi to zkusím taky, nechám si to projít hlavou a přijdu pro radu, jak na to. A léčí to i tohle?“ Je to velmi inspirující a o nic jiného mi opravu nejde! Svoboda, najít cestu sám k sobě. Pokud nezměníme sebe, nezmění se nic ani v našem okolí.

Litujete toho, že jste začal jíst? Neměl jste to zkusit ještě nějaký ten den vydržet? Třeba by se vaše váha nakonec ustálila.

Vůbec toho nelituji, cílem nebylo jíst či nejíst, ale vyčistit si tělo, lépe řečeno těla - fyzické, mentální a emocionální. Nemyslím si, že bych byl puštěn dál. Nic tomu nenasvědčovalo. Pravda je, že ztráta 28 kg je vidět nejvíc! Ale myslím si, že jsem uvnitř naprosto jiný člověk, vyzařuji a přijímám jinou energii do a od okolí.

Kolikrát za dobu, co jste nejedl, jste měl touhu s tím přestat? Bylo těžké setrvat?

Jestli je myšleno touto otázkou, zda jsem měl hlad nebo myšlenky na jídlo, tak to bylo paradoxně to nejmenší, co by mne trápilo. Nejhorší byla únava z neustále se opakujících bolestí, hlavně nohou, když jsem zůstal ležet v obývacím pokoji na sedačce a nemohl chodit tři dny, právě tyto stavy mne vlastně i ve svém výsledku “položily”. Je pravda, že to začalo až kolem 29. dne, plus/mínus. Ty jednotlivé velké záchvaty byly nepříjemné, ale jednorázové a rychle se mi po nich ulevilo.

Co začalo prvním soustem?

Básník by řekl, že návrat mezi lidi. První dny vyhrávala na plné čáře lhostejnost a apatie. Pocit vnitřní prázdnoty. Pak jsem se například začal těšit na semínka, mandličky, thajskou kuchyni, indickou kuchyni. Velmi rychle se mi začal vracet elán, energie, radost. „Ze dne na den“ jsem přestal jíst a „ze dne na den“ jsem za pár dní byl normální jedlík. Změnil se můj vnitřní způsob vidění světa, to je základ. První nebo poslední sousto nejsou v tomto kontextu kupodivu vůbec důležité.

Co vás nejvíce láká na životě na práně?

Budu teoretizovat, protože jsem se k tomuto stavu pouze blížil a nenaplnil jsem ho úplně. Nejste nikdy nemocný, nejste nikdy unavený, jste neustále pohodově naladěn, když jste plný prány, je to pocit, jako když jste v/z medu, pro tělo je to naprostá slast. Spíte tak tři, čtyři hodiny denně, neztrácíte čas nakupováním, nečistíte si zuby, nemyjete nádobí, pro hodně lidí je zajímavé, že ušetříte hodně peněz na spotřebě vody, elektřiny, plynu, jídle, kosmetice.