Pražské povstání – co je pravda a co ne?

Osmého května to bude 75 let od konce druhé světové války. Tímto datem si zároveň připomínáme osvobození Prahy od nacistických okupantů. V poslední době se vyrojila spousta extrémních názorů. V tomto článku si shrneme fakta, nikoli dojmy měnící se s dobou.

Nedávno byla odstraněna socha maršála Štěpána Ivanoviče Koněva a rozvířila vášně a spory o to, kdo vlastně Prahu osvobodil. Zatímco jeden tábor zpochybňuje roli Rudé armády a dává na obdiv generála Vlasova, druhý tábor by se do poslední kapky krve bil za to, že za porážku nacismu může hlavně Rudá armáda. V rámci těchto ideologických sporů však zapomínáme na jeden důležitý fakt. Na Pražské povstání.

Pražské povstání trvalo sice jen pět dnů, jednalo se ale o největší bojové vystoupení českého odporu na našem území. Jeho význam spočívá v tom, že bezesporu urychlilo konec války a ušetřilo bojovou sílu jak „vlasovců“, tak Rudé armády. Během Pražského povstání padlo nejméně na 3000 povstalců, kteří bojovali proti nacistům se zbraní v ruce ve velmi nevýhodné pozici. Ačkoli se jednalo o samotný konec války, německá armáda stále disponovala silami, které by nemohly být poraženy povstáním z řad civilistů. Mezi hlavní postavy na české straně patřil generál Karel Kutlvašr, na německé straně potom státní tajemník Karl Hermann Frank a vojenští velitelé Toussaint a Pückler-Burghaus. I v těchto posledních dnech války šli Němci po povstalcích naplno.

Praha by neměla zapomínat na hrdiny, kteří pocházejí přímo z jejího nitra a kteří položili životy za naši svobodu. Čest našim padlým předkům.

[MJ 30. 4. 2020]
Foto: Wikimedia Commons