Oslava jara po asijsku, Holi si v orientu nenechte ujít!

Jaro se ve světě vítá již od pradávna. V Evropě si připomínáme letní slunovrat a slavíme Velikonoce, zatímco náš sousední kontinent se nebojí odvázat a pořádně se přitom zašpinit! Navzdory tomu, že událost vyznívá jak ztřeštěná zábava pro mládež, nenechte se zmást. Hinduistický svátek Holi je velký pojem a účastní se ho i nejstarší členové rodiny. Vraťme se teď o krok zpět. Zůstala vám vrtat hlavou slova „zašpinit a odvázat“? Článek vám záhy objasní, co tím autor chtěl říci. Vezměme to však pěkně popořadě, začínaje úvodem do asijské slavnosti.

O čem je tedy řeč?

Holi, známý také jako Holaka, nebo dokonce Phagwa je tradiční slavnost původem z Indie. Slaví se každý rok v březnu den po úplňku měsíce. Letos svátek připadl na den mezi 28. a 29. březnem. Kvůli poloze Indie se musíme posunout o několik časových pásem. Pro Českou republiku se svátek láme mezi tyto dva dny, zatímco orient svátek slavil pouze 29. března, jak bylo již zmíněno. Den po úplňku měsíce. Svátek sice trvá pouze 24 hodin, ale podobně jako je tomu u nás s Velikonocemi, přípravy trvají poněkud déle. Týden před očekávaným dnem se shromažďuje dříví na zapálení hranice, která má vzplát v podvečer před svátkem. K zapalování hranice se váže určitá legenda, ale o tom až později.

Svátek je velice oblíben. Můžeme se domnívat, že jedním z důvodů může být odpadnutí veškerých rozdílů, jelikož v tento den si jsou všichni rovni. Indie je země dosti tradiční, rozdělení společnosti do kast zde není nic neobvyklého. V tento den však můžete poklábosit se svým nadřízeným jak s dlouholetým přítelem. Slavíte každý - kamarádi a kamarádkami a  mladí se starými.

Jak Holi probíhá?

Na začátku jsme zmínili, že přípravy na festival probíhají v týdenním předstihu a každý večer se slavnost zahajuje upálením podobizny zlé Holiky na postavené hranici. Někteří si dokonce berou žhavé uhlíky z hranice domů, poněvadž věří, že je ochrání před nemocí. Ale jak probíhá samotná oslava? Následovně. Lidé se již od rána shromažďují v ulicích s rodinou či přáteli a házejí po sobě pytlíčky plné různých barev. Už víte, proč „zašpinit a odvázat“? Nejedná se o žádné dětské naschvály, ale o vyjádření rovnosti mezi všemi zúčastněnými. V ulicích potkáte vesele tančící a zpívající obyvatele všech věkových kategorií a různých společenských poměrů, kterým nic nechybí. Když ulice hrají všemi barvami duhy, přichází pozdní odpoledne a s tím i čas na sprchu. Sprchy mají své specifické místo a lidé se v nich sprchují oblečení. Atmosféru zpestřují typické bollywoodské hitovky.

A pokud si myslíte, že omytím barev svátek dočista končí, tak se mýlíte. Teprve nyní začíná ta správná zábava! Barva se na první pokus jen tak nesmyje, naopak smíchanina všech barev vytvoří tmavě růžový odstín, kterým se můžete pyšnit až do doby, než zapadne slunce. Pozůstatky svátku však trvají o dost déle, a to i v řádech týdnů. Barva jde totiž z vlasů smýt velmi obtížně, takže manžetové melíry vám budou ještě nějaký pátek festival připomínat.

Jaká legenda svátku předcházela?

Ač se to na první pohled nezdá, situace je poněkud složitější. Indové totiž neuznávají jednu, ale hned tři různé legendy ohledně svátku Holi, a to zcela bez rozdílů. Povíme si proto všechny tři pověsti, poněvadž z každé vyplývá nerozlučný prvek důležitý pro tuto slavnost.

První legenda vypovídá o zlém králi Hiranyakashipuovi, jeho synovi Prahladovi a králově sestře Holice. Hiranyakaship byl nenasytný vládce prahnoucí po moci a bezmezné úctě. Proto byl zklamán, když jeho vlastní syn zasvětil svou víru božstvu na úkor jeho samotného. Dohodl se proto se svou sestrou Holikou, obdařenou darem projít ohněm, aniž by vyšla popálena, že ho společně zabijí. Teta přilákala vlastního synovce na hranici, kterou posléze zapálili. Stal se však zázrak. Bohové přihlédli k Prahladovu zbožnému životu a před ohněm ho ochránili, zatímco ohavný čin Holiky potrestali smrtí. Od této chvíle se každý večer před Holi zapaluje na počest hranice, aby si připomněli její smrt.

Druhý příběh vypráví, ironicky, o neshodě mezi dvěma bohy. A to vrchním představitelem hinduistického božstva Šivou a Madanem, bohem lásky. Šiva je znám pro svou klidnou povahu a láskou k meditacím. Madana se rozhodl Šivu jednoho dne vyzkoušet. Převtělil se do překrásné nymfy a Šivu navštívil. Šiva ho však okamžitě poznal a v záchvatu hněvu zapálil Madana ohněm, který prýštil z jeho třetího oka. Tento příběh poznamenal festival symbolem ohně, jež se stal nedílnou součástí každoročního veselí.

Poslední mytologická událost povídá o nehynoucí lásce mezi Krišnou a Radhou. Radha byla bílá jako sníh, zatímco Krišna měl kůži barvy havraních křídel. Byl nešťastný z tak velkého rozdílu mezi nimi, že si jednoho dne šel postěžovat své matce. Ta mu řekla, ať vezme barvu, kterou bude Radha chtít a pomaluje jí touto barvou obličej. Krišna tak učinil a nabarvil Radhou obličej. Nakonec ona sama vypadala stejně jako její milovaný. Z tohoto příběhu se zrodil nápad po sobě házet barvy, aby došlo k duševnímu souznění mezi lidmi stejně tak, jak tomu bylo mezi Krišnou a Radhou.

A jak probíhal festival v Indii vzhledem k pandemii?
Řečeno v jedné větě, zcela bez omezení!

Autorka: Denny
Foto: Licence Creative Commons