Mariánský sloup jako symbol smíru a ochrany

Po 102 letech se vrátil mariánský sloup na Staroměstské náměstí. Někdo ho vidí rád, u jiného vzbuzuje zcela opačné emoce. Stále ho někdo řeší.

Zaznívají projevy, které připomínají smutnou kapitolu našich dějin - porážku českých stavů v roce 1620. Z velké části jsou tyto projevy ale přímou kritikou mariánského sloupu. Ten je podle mluvčích symbolem habsburského útlaku a národní potupy. Je ale tomu opravdu tak?

Víme, že sloup byl vztyčen až po třicetileté válce, v roce 1650. A důvodem bylo díkůvzdání Panně Marii za obhájení Prahy před švédskými vojsky v roce 1648. Podnět ke stavbě sice dal jeden z Habsburků, tehdy panující císař Ferdinand III., ale sloup byl zároveň stvrzením faktu, že Pražané si město uhájili, byť s božskou pomocí Panny Marie. Hlavním tvůrcem byl významný český barokní sochař Jan Jiří Bendl.

Stržení sloupu 3. 11. 1918 bylo spíše než cokoli jiného aktem výtržnictví a vandalismu. Pražský spisovatel a bohém Franta Sauer, recesista ze Žižkova a přítel Haška, inicioval stržení sloupu prý z vlasteneckých pohnutek. V roce 1924 byl za tento čin souzen, ale soud považoval čin za promlčený. Tehdy se prý Sauer omluvil a vyvázl bez trestu.

V Praze nemáme krom pomníku císaře Františka I. (a ten už nikomu nevadí) žádnou sochu připomínající panovníky zmíněné dynastie. Tak proč tolik povyku kvůli sloupu ? Krom toho ne všichni Habsburkové chtěli Čechům připomínat porážku na Bílé Hoře. Osvícený císař Josef II. se podivoval tomu, že se v 18. století konaly katolické poutě k bělohorské Panně Marii Vítězné na místo, kde bylo tolik českých mužů pobito, a jednoduše je zakázal. Jistě, husitství je tu s námi živé, v podobě pomníku Mistra Jana Husa, i jinak, ale i husité chovali Pannu Marii v úctě, o tom není sporu.

Mariánský sloup také nepatří jen katolíkům, ale všem Pražanům bez rozdílu vyznání či bez víry. Katedrála na Pražském hradě nese v názvu jména českých patronů – svatého Víta, Václava, Vojtěcha a také Panny Marie. Stejně jako svatý Václav představuje mariánský kult symbol pro všechny Čechy, v tradici křesťanských kořenů, které tvoří naší civilizaci a kulturu.

Ke sloupu patří od počátku také obraz Madony Rynecké od neznámého gotického mistra z roku 1415, původně zasazená za mříží ve spodní části. Při vpádu Sasů vysmívaná a tupená, později ji v boji se Švédy nesl hrdě na hrudi pražský purkmistr Mikuláš Turek. Během třicetileté války a hlavně po ní se stala jedním z ochranitelských symbolů lidu proti vnějším nepřátelům. Podobně jako se uctívá v poutním staroboleslavském kostele uložený malý bronzový reliéf Madony s dítětem, který údajně patřil už svaté Ludmile a pak jej nosil při sobě svatý Václav, a kterému se říká Palladium země české, znamenající záštitu. Originál vzácného gotického obrazu Madony Rynecké se nachází dnes v Týnském chrámu a jeho kopie bude vrátí jistě časem do repliky sloupu.

Mariánský sloup navíc většinou představoval vyjádření proseb a díků za odvrácení moru. Mohli bychom se snad domnívat, že by někoho z nás mohl takový sloup v době koronavirové pandemie duchovně morálně povznést, přinést naději? Těžko říci. Ale to neznamená, že ho nepotřebujeme jako symbol ochrany, zdraví a života. Také jako symbol smíru, pokory a naděje.

Dnes už se morové sloupy nestaví. Možná vás ale bude zajímat, že jako taková malá spontánní odezva na covid 19 vznikl nedávno nový cukrářský výrobek – téměř metrový Covidový sloup. Ten je - byl vystaven za výlohou v cukrárně v Karmelitské ulici. Přestože je jen z marcipánu a čokolády, působí se svými barokními figurkami věrohodně a poutavě. Snad se stihnete přijít na něj podívat. Kuriózní na tom však je, že je to odsud už jen několik kroků k Pražskému Jezulátku, které je jak známo umístěno v postranní kapli Kostela Panny Marie Vítězné. Vida, genius loci.

A tak jako nám i současná doba přinesla nové obrazoborecké výpady, ať už právem či neprávem, proti sochám z politických důvodů (Stalin, růžový tank, Koněv), tak existuje i staronová snaha pomáhat věci napřimovat, vztyčovat, uvést na pravou míru, vrátit věcem řád a harmonii.

Tomu by měl sloužit i nový mariánský sloup, dílo sochaře Petra Váni. Tento výtvarník pověřený Společností pro obnovu mariánského sloupu pracoval na replice úctyhodných 23 let a cesta sochy zpět na původní místo, jak víme, nebyla vůbec snadná. A kdo má zájem, může srovnávat. Fragmenty originálu sloupu se nachází v  Lapidáriu Národního muzea.

V tomto roce začaly hrát loretánské zvonky namísto Tisíckrát pozdravujeme tebe (píseň Marii) pro změnu barokní mariánskou melodii Maria. Píseň Ave Maria patřila k nejpopulárnějším písním našeho národem milovaného barda Gotta.

Muzeum kubismu je umístěno v Domě U Černé Matky Boží v Celetné, pár kroků od Staroměstského náměstí. Madona, Panenka Maria, Naše paní, Matka boží, žije v nejrůznějších podobách s námi i v našem digitálním a sebestředném světě dál.

Hana
Foto: Creative Commons