Kdy a jak došlo ke spojení čtyř pražských měst?
29.01.2022
Každý, kdo se byl alespoň jednou projít po historickém centrum naší metropole, mohl na vlastní oči spatřit mimo velké spousty turistu i celou řadu krásných středověkých pamětihodností.
Vzhledem k tomu, že vše do sebe architektonicky dokonale zapadá, jen málokdo by přišel na to, že centrum Prahy tvoří čtyři kdysi zcela samostatná pražská města.
Samozřejmě, že každé z měst disponovalo vlastní autonomií a mezi jednotlivými částmi rovněž probíhal i jistý druh řevnivosti. Řízení české metropole tak bylo velmi neefektivní, až je s podivem, že jim celá Praha nespadla na hlavu. Existovaly zde i pokusy, jak všechna čtyři města sloučit v jeden celkem, nicméně ty nikdy nebyly příliš úspěšné, případně neměly dlouhého trvání. O něco takového se dokonce snažil už i Karel IV., avšak neuspěl. Jagellonci nakonec byli přeci jen úspěšnější a dokázali město sjednotit, nicméně jakmile na trůn dosedli Habsburkové, město se opět „rozpadlo“ na čtyři takřka autonomní části.
Jeho cílem bylo zefektivnit maximální měrou fungování říše, a to nejen v českých zemích, ale obecně v celé monarchii. Když viděl, jak nepraktické je mít v Praze čtyři městské rady, zvláště, když v mnohem větší Vídni stačila jen jedna, rozhodl se všechny části spojit dohromady. Nebyl to však vůbec snadný úkol, jelikož radní bojící se ztráty své moci a vlivu předkládali jeden argument za druhým pro zachování čtyřměstí. Císař byl celkem trpělivý a vyjednávání trvala docela dlouho, ovšem nakonec si stejně prosadil svou a od 12. února 1784 se prostřednictvím speciálního dekretu čtyři města sjednotila pod správu jediné městské rady. Jejich sídlem se stala staroměstská radnice.
Autor: Tomáš Bajgar
Foto: www.pixabay.com
Vzhledem k tomu, že vše do sebe architektonicky dokonale zapadá, jen málokdo by přišel na to, že centrum Prahy tvoří čtyři kdysi zcela samostatná pražská města.
Pokusy o reformu
Dnešní historické centrum je složeno ze Starého Města, Nového Města, Hradčan a Malé Strany. I když to tak na první pohled nevypadá, ve středověku i v novověku šlo o samostatná města, jež měla jak vlastního purkmistra (starostu), tak i konšele (radní).Samozřejmě, že každé z měst disponovalo vlastní autonomií a mezi jednotlivými částmi rovněž probíhal i jistý druh řevnivosti. Řízení české metropole tak bylo velmi neefektivní, až je s podivem, že jim celá Praha nespadla na hlavu. Existovaly zde i pokusy, jak všechna čtyři města sloučit v jeden celkem, nicméně ty nikdy nebyly příliš úspěšné, případně neměly dlouhého trvání. O něco takového se dokonce snažil už i Karel IV., avšak neuspěl. Jagellonci nakonec byli přeci jen úspěšnější a dokázali město sjednotit, nicméně jakmile na trůn dosedli Habsburkové, město se opět „rozpadlo“ na čtyři takřka autonomní části.
Sjednocení za Josefa II.
I když první Habsburkové Prahu zase rozdělili, byl to paradoxně Habsburk, jenž Prahu po několika staletích definitivně sjednotil.Jeho cílem bylo zefektivnit maximální měrou fungování říše, a to nejen v českých zemích, ale obecně v celé monarchii. Když viděl, jak nepraktické je mít v Praze čtyři městské rady, zvláště, když v mnohem větší Vídni stačila jen jedna, rozhodl se všechny části spojit dohromady. Nebyl to však vůbec snadný úkol, jelikož radní bojící se ztráty své moci a vlivu předkládali jeden argument za druhým pro zachování čtyřměstí. Císař byl celkem trpělivý a vyjednávání trvala docela dlouho, ovšem nakonec si stejně prosadil svou a od 12. února 1784 se prostřednictvím speciálního dekretu čtyři města sjednotila pod správu jediné městské rady. Jejich sídlem se stala staroměstská radnice.
Autor: Tomáš Bajgar
Foto: www.pixabay.com