Jóga na Kampě

Jóga je fenomén doby. Cvičit jógu v přírodě, to je úžasná kombinace (a pro spořivé – je to i zadarmo).

Korona nekorona, už je čas na jógu. Cvičím, rozjímám, vnímám přitom trávu a stromy kolem. Nad námi modrá obloha s kupou obláčků, občas přeletí pták. Hlas instruktorky zní příjemně jako kulisa velkého přírodního divadla, kde jsem také aktérem. Ohýbám končetiny, hlavu a trup, kam mě tělo pustí. Podle instrukcí a občas mrknu na ostatní. A dýchám. Nádech, zádrž, výdech. Balanční cvičení na jedné noze. S trochou soustředění to jde. Občas kolem ruch kolemjdoucích nedělních výletníků. Rodinky, páry, partičky a cyklisté. Také jsme přijeli na kole.

Nejvíc se mi snad líbí pozice dítěte. Při nádechu v poloze šavásany, tedy mrtvoly, cítíme bílé zářivé světlo. Energii, kterou přijímáme ze zdroje neboli prány kolem nás. Při výdechu se zbavujeme únavy a stresu. Cviky přirozeně navazují to, co mají. Vnímám součinnost s ostatními. Většinou se jedná o mladší ženy, ale cvičí i starší dokonce i několik mužů. To je klasika.

Zelená louka ožila v barevné škále karimatek a cvičebních úborů, dek a ručníků – v téměř jednotném akordu pohybů a soustředění. Procházející se lidé si nás i fotí. I holčička opodál to zkouší po svém. Jsme součástí nedělní seance, na jedné jogínské vlně. Trochu to člověka vyhecuje i k výkonu. A vážně, jakoby se na trávě rozhýbal živý koberec složený z těl v určeném pomalém rytmu. Chtěla bych vidět sebe a ostatní cvičící z pohledu ptáka, který nad námi občas zakrouží v letu. Učiněná krása.

Všechno nedělám tak perfektně, ale to nevadí. Už ani nevnímám okolí, jak hluboko se ve své mysli ponořuji. Nádech a výdech. Uvolňuji celé tělo. Každá buňka v mém těle se regeneruje. Rameno, ruka, podpaží. Celé tělo, celé tělo. Vracíme se zpět. Kampa v pozdním odpoledním slunci. Díky. Tak zase příště. Jógu na Kampě každou letní neděli (za dobrého počasí) od 16 hodin pořádá Evropské federace jógy za přispění Úřadu Městské části Prahy 1. Přijďte se přesvědčit, jaká je to náramná věc.

Hana
Foto: www.pixabay.com