Hodně svérázná čtvrť – prostě Žižkov

Někdo ho miluje, někdo ho zas moc nemusí a pokud může, vyhne se mu obloukem. Nikdo mu však nemůže upřít jeho tajemné kouzlo. Mezi starými domy na strmých a  úzkých ulicích poznáte Prahu zcela jinak.

Původně se však na oné vyvýšenině rozléhali vinohrady. Vinohrady měl původně i ve svém jménu. Žižkov se stal Žižkovem až ke konci 19. století. Postupem času se tak z nepatrné vesničky stalo velké město.

Možná si někdo z vás vzpomíná na píseň od Řezníka – Žižkovský bary. Ačkoliv je tato píseň dosti recesistická, je lehce podložena i pověstí čtvrti. Dříve tomu však bylo jinak. Podobně jako ve světovém měřítku Paříž, tak i Žižkov byl centrem našich tuzemských osobností, intelektuálů a bohémů. Jistě se vám vybaví mnoho informací u jmen jako Jaroslav Hašek, Kamila Neumannová či jediný český nositel Nobelovi ceny za literaturu – Jaroslav Seifert.
Dodnes byl bohužel Žižkov vnímán spíše jen z negativních stránek. Kriminalita se však výrazně zlepšila. V posledních letech však Žižkov zase nabírá na atraktivitě. Za svůj vzrůstající půvab vděčí především mladým umělcům, obyvatelům a taky studentům. Město, které nikdy nespí se opět stává bohémským centrem.

Každopádně je dnes Žižkov městskou částí našeho hlavního města. To jde ruku v ruce i s historií a atraktivitou pro cestovní ruch. Každý vlastenec by se určitě alespoň jednou v životě měl podívat na žižkovský Národní památník na Vítkově. Dominanta zaručuje perfektní panoramatický výhled. Samotný pomník však skládá poctu československým legiím. Nepřehlédnutelným znakem je monumentální socha husitského vojevůdce – Jana Žižky z Trocnova.

Žižkovská televizní věž byla kdysi (a možná i do teď) nazývána kýčem celé čtvrti. Kupodivu je 216 metrů vysoká budova velkým lákadlem pro turisty ze zahraničí. Mimo telekomunikační účely má i mnoho dalších funkcí. Ve věži se ukrývá např. 6 hvězdičkový hotel, bar, kavárna nebo i vyhlídková část s výhledem na celé město pražské. Uvnitř je zdobená i kuriozními sochami dětí. Když byla před chvílí řeč o husitech, stojí za to se podívat i na betlémskou kapli. Ovšem pozor. Nejedná se o onu kapli kde kázával samotná mistr Jan Hus. Namísto dějinné hodnoty má spíše hodnotu architektonickou. Je totiž postavena v kubistickém stylu s pozdně secesními prvky. Pro svůj neobvyklý vzhled byla často i předlohou mnoha turistických pohledů. Kaple byla postavena v roce 1914.

S kulturou se může Žižkov zase jen chlubit. V celorepublikovém měřítku totiž není vůbec pozadu. Ba i naopak. Divadlo Járy Cimrmana je toho jasným důkazem. Divadelní scéna fiktivního dramatika, objevitele a hudebníka v jednom srší propracovaným a inteligentním humorem. Smoljak a Svěrák se zaryl do paměti lidí všech různých generací.

Autor: Zdeněk
Foto: www.pixabay.com