Domácí kysané zelí snadno a rychle

Kysané zelí patří mezi tradiční české pochoutky. Sice je možné takovéto zelí koupit v obchodech, nicméně většinou se nejedná o produkty, jež prošly plnohodnotnou fermentací. Proto je přeci jen rozumnější udělat si kysané zelí doma.

Proč fermentované zelí?

Fermentace neboli kvašení je proces, během kterého kvasinky za nepřítomnosti kyslíku rozkládají organické látky. Ty mají většinou podobu zeleniny, v našem případě zelí. Díky tomu lze za poměrně krátkou dobu získat mnohem výživnější a někdy i chutnější potravinu. Kysané zelí obsahuje mnohem více vitamínů a minerálu než to čerstvé. Navíc ve fermentovaném stavu také mnohem déle vydrží. Pokud se správně uskladní, může kysané zelí zůstat jedlé klidně i několik měsíců. Ve většině domácnostech obvykle tak dlouho nevydrží, jelikož ho do té doby někdo sní.

Domácí výroba

Vzhledem k tomu, že není problém si tuto pochoutku udělat doma, můžeme ušetřit nemalé peníze. K výrobě zelí totiž nepotřebujeme nic jiného než hlávku a sůl. Kdo si chce chuť trochu vylepšit, může klidně použít trochu kmínu, případně pár lžiček hořčičného semínka. Zelí najemno nakrájíme, smícháme se solí (na 1 kg zhruba 1 lžička soli) a pořádně promasírujeme. Ze zelí by měla vytékat šťáva. Pak se doporučuje nechat zelí pár hodin odpočívat. Během něj vygeneruje ještě další šťávu. Ta je pro fermentaci podstatná.

Odpočatým zelím začneme po pár hodinách pěchovat nádobu, ideálně nějakou větší sklenici. Je důležité každou vrstvu pořádně přitlačit ke dnu. Díky tomu se vyprodukuje ještě více šťávy. Až bude sklenice plná, musí se zelí zatížit. K tomu se nejčastěji používá talířek a nějaké závaží. Po zatížení musí být zelí zcela ponořené ve šťávě. Není-li šťávy dost, může se přidat převařená vychladlá voda. Pak už jen stačí dát sklenici do místnosti s pokojovou teplotou a nechat zelí pomalu kvasit.
Už po týdnu by mělo být zelí poživatelné, avšak lepší je nechat ho uležet o něco déle. Bude mít pak nakyslejší a intenzivnější chuť. Po vykvašení je pak potřeba zelí skladovat v chladu.

Autor: Tomáš Bajgar
Foto: www.pixabay.com