Divoká Šárka

V Praze a jejím okolí není příliš mnoho oblastí, kde by dominovala příroda. Divoká Šárka je výjimkou potvrzující pravidlo. Celé toto území má velikost okolo 250 hektarů a je z velké části tvořena hlavně borovicemi lesními a duby zimními. Tyto dřeviny mají obvykle věk od osmdesáti do sta let.

Bývalé vinice

V současnosti je území Divoké Šárky v hojné míře zalesněno a nic nenapovídá tomu, že v dobách ne úplně dávných tomu bylo přesně naopak. Zdejší kraj a jeho okolí byl od nepaměti osídlen a člověk ho tedy ve velké míře ovlivňoval. V tomto případě pomocí zemědělství. V předminulém století se zde nacházely velké oblasti prakticky bez jakýchkoliv stromů. Dominovaly tu hlavně pastviny. V osmnáctém století byly standardní součástí Divoké Šárky dokonce i vinice. Z popisu je tak evidentní, že zdejší krajina vypadala podstatně jinak než dnes.

Současná podoba je dána hlavně zalesňováním, které tu probíhalo na konci devatenáctého a hlavně na začátku dvacátého století. To se však neobešlo bez určitých potíží. Zvolené dřeviny totiž nebyly sto tady bez potíží fungovat. Stromy jako smrk ztepilý, dub červený či borovice černá tak byly nahrazeny výše zmíněnými dřevinami.
Neznamená to však, že by tu nezbyly i pastviny, i když mnoho z nich časem zarostlo křovinami a menšími stromky.

Skvělé místo na výlet

Pokud na vás padá tíha velkoměsta a rádi byste do přírody, Divoká Šárka je k tomu jako stvořená. Díky všeobjímající přírodě zde dokážete během poměrně krátké doby načerpat ztracenou energii.

Musíte se však připravit na to, že zdejší přírodní krásy nebudete obdivovat sami, ale určitě narazíte na celou řadu dalších Pražanů, které napadlo udělat si výlet do stejné lokality jako vás. Ročně sem jezdí okolo jednoho milionu návštěvníků, takže se o žádnou osamocenou zapomenutou krajinu určitě nejedná.
Nemusíte však mít obavy z toho, že si budete šlapat do zelí. Turistických stezek tu najdete habaděj, takže žádné fronty nečekejte. Přijet sem můžete různými způsoby, dokonce to jde snadno i pomocí MHD, případně můžete dorazit i na kole.

Autor: Tomáš Bajgar
Foto: Licence Creative Commons