Dance research jako zdroj inspirace Živé hudbě?

I když se na první pohled může zdát, že tanec není příliš častým tématem časopisů či jiných periodik a že obzvláště těch odborných je velmi skromné množství, nemusí to být vždy zcela pravda. Sama jsem byla překvapena, kolik zajímavých a hodnotných časopisů s taneční tématikou lze při bližším pátrání nalézt. Pokud se čtenář, jak je tomu v mém případě, chce zaměřit na četbu odbornou, nabízí se mu hned několik možností, kde čerpat poutavě zpracovaná fakta. Nejčastěji jsou to časopisy a sborníky vydávané univerzitami či jinými výzkumnými a vzdělávacími institucemi. U těchto odborných publikací je však jeden zásadní problém, a tím jsou čtenáři. Čím odbornější texty bude dané periodikum obsahovat, tím užší kruh čtenářů bude mít. Tento fakt se odrazí na jeho propagaci a následně opět na rozšířenosti a dosažitelnosti.

Další zásadní komplikací pro potenciálního zájemce o odborné texty o tanci jsou časopisy na tanec zaměřené nepřímo, nebo pouze občasně a druhotně. Nejčastěji tedy různé teatrologické a hudební magazíny1. Pro taneční příznivce je proto komplikovanější nalézt si v nich svůj objekt zájmu, protože periodikum bude pravděpodobně svým názvem odkazovat pouze na hudbu či divadlo. Jedním z těchto případů je i Živá hudba, časopis pro studium hudby a tance (dále jen ŽH).

Živá hudba, časopis pro studium hudby a tance

Tento magazín s dlouholetou tradicí poprvé vyšel v nakladatelství Akademie múzických umění, NAMU, roku 19592, jako odborný časopis pouze pro hudební příznivce. Tehdy však vycházel nepravidelně (několikaleté prodlevy mezi jednotlivými vydáními) až do roku 2008. Poté nastala další pauza až do roku 2011, kdy se zrodil nový koncept Živé hudby. Z čistě hudebního, nepravidelně vycházejícího magazínu se stal časopis pro studium hudby a tance. Ačkoli se v podtitulu nově objevilo klíčové slovo tanec, hlavní název zůstal nezměněn. To však způsobilo, že je jen malá šance, že čtenáři z tanečního světa dají přednost právě tomuto časopisu před jinými periodiky, které mají slovo “tanec” přímo v názvu.

Dance research

Druhým časopisem, kterým se zde budu podrobněji zabývat je Dance research, vycházející pravidelně již téměř čtyřicet let. První číslo se objevilo v dubnu 1983 následováno druhým podzimním číslem. Toto časové rozpětí jaro-podzim mezi vydáními se s malými odchylkami drží až dodnes. Magazín vydává Společnost pro výzkum tance (Society for dance research, dále jen DR), která je britskou nezávislou společností podporující rozvoj výzkumu a studia tance, a to mezinárodně. Na stranách Dance research se díky tomu setkávají autoři studií a recenzí z celého světa. Rozptyl témat těchto textů je velmi široký a čtenář si tak může vybrat z množství rozmanitých textů v každém vydání. V aktuálním vedení DR stojí Richard Ralphe se svoji asistentkou Margaret M. McGowan a přidruženým editorem Clementem Crispem.

Hlavní rozdíly ovlivňující dramaturgii

Již z předchozích odstavců bychom měli být schopni odvodit první a zásadní rozdíl, týkající se dramaturgické stavby výše zmíněných časopisů. Zatímco DR, vedený společností reprezentující se coby mezinárodní spojnice v oblasti tanečního výzkumu, je díky tomuto faktu velmi bohatý na tematicky různorodé články autorů rozmanitých národností, Živá hudba v této oblasti spíše strádá. Jelikož je jeho vydavatelem již zmiňované NAMU, jsou jeho přispěvateli pracovníci, spolupracovníci a studenti vyšších ročníků HAMU, konkrétně oboru Taneční věda. Témata jejich prací se poté logicky odvíjejí od jejich specializace a aktuálního objektu bádání. Převládají tedy články a studie se zaměřením na historii baletu a moderního tance, z cizokrajnějších témat pak články a studie spojené s tancem v Japonsku4. Vzácně se objeví i témata propojující tanec s jinými vědními obory jako je psychologie, sociologie či politologie. Těmito osobnostmi, pravidelně přispívajícími do Živé hudby nyní či v minulosti, jsou především Božena Brodská, Helena Kazárová, Dorota Gremlicová, Lucie Hayashi (dříve Burešová), Andrea Opavská, Lucie Dercsényiová, Zuzana Rafajová, Josef Bartoš a Natálie Nečasová.

Propagace českého X zahraničního tanečního magazínu

Živá hudba je svojí kvalitou na velmi vysoké úrovni, je tedy škoda, že se více nerozvíjí. A to jak dramaturgicky, tak v oblasti mezinárodní propagace. Zřejmě zde hraje roli i nedostatečné financování, jak už tomu tak zpravidla bývá. Přesto by bylo určitě velmi zajímavé přizvat k tvorbě “externistu”. Například, v každém čísle by mohl být článek od jiného vědce, publicisty, či pedagoga, který zatím není s HAMU nijak pracovně ani studijně spjat a působí v jiné odborné instituci se zaměřením na tanec. Samozřejmě by bylo určitě velmi přínosné tento okruh osobností rozšířit i do mezinárodních kruhů. To už je ale svou náročností spíše jen nesplnitelné přání. Kromě samotného přispěvatele by byl potřeba překladatel, který by svůj čas věnoval přeložení dané studie. Text by případně mohl být v anglickém jazyce, protože je již snad samozřejmostí, že jím v současnosti vládne téměř každý a zvláště pak člověk vědecky zaměřený. Ale přeci jen je ŽH českým periodikem, vydávaným v České republice, proto by bylo správné zachovat hlavní většinu v mateřském jazyce. V současnosti jsou všechny texty v ŽH psané česky, ale jsou uvedeny abstrakty psanými v anglickém jazyce, což oceňuji jako krok ve snaze o rozšíření tohoto magazínu i do povědomí zahraničních vědců a institucí.

V tomto ohledu má mezinárodní prezentace samozřejmě značnou výhodu DR. Díky jeho britskému zázemí může být jeho čtenářem každý, kdo ovládá dnes již světový jazyk – angličtinu. Svoje postavení mezinárodního časopisu si DR udržuje též díky pravidelným recenzím na nové knižní publikace v oblasti tanečního umění, které jsou mnohdy cizojazyčné. Díky všem těmto faktům je míra rozmanitosti dramaturgie přímo úměrná šířce okruhu jeho čtenářů.

Ať už tedy mluvíme o české Živé hudbě či proslulejším Dance research, můžeme s jistotou říci, že jejich kvalita a odbornost jsou na velmi vysoké úrovní. I přesto je však vždy prostor pro zlepšení, díky kterému bychom poté mohli doufat i v následné zvýšení počtu čtenářů.

Autor: Anastázie
Foto: www.pixabay.com