Bombardování Prahy
04.02.2021
České země byly během šesti let trvajícího celosvětového konfliktu po většinu času ušetřeny nutnosti prožívat ty pravé válečné útrapy na vlastní kůži. Jistě, gestapo u nás také řádilo jak černá ruka, nedostatek jídla zde byl rovněž, ale se střílením na ulicích či dokonce bombardováním neměli lidé v české kotlině žádné zkušenosti. Až do čtrnáctého února 1945.
Tehdejší německá propaganda toho samozřejmě okamžitě využila a vylíčila celou situaci jako barbarský útok namířený přímo proti českému obyvatelstvu. Propaganda se sice minula účinkem, jak by také ne pár měsíců před koncem války, ale určitá pachuť na tuto událost zůstala v našincích dodnes. Jaký byl tedy pravý důvod bombardování?
Je dobré zmínit, že tehdy nefungovaly Google mapy, GPS ani jiné moderní navigační pomůcky. Tehdejší systémy pro určování polohy byly z dnešního pohledu vyloženě primitivní. Stačilo jen málo, a staly se nepoužitelnými. A k tomu přesně došlo v ten osudový únorový den.
Jednalo se o kombinaci špatného počasí a technických potíží s palubními radary. Právě proto se zhruba šedesát bombardéru odklonilo od svého původního cíle a zaútočilo na Prahu v domnění, že se jedná o německé město.
Autor: Tomáš Bajgar
Foto: Licence Creative Commons
Spojenecký nálet
V tento památný den podniklo spojenecké letectvo nálet na české hlavní město, který byl sice rychlý, ovšem jeho následky děsivé. Stačilo pouhopouhých pět minut bombardování, které mělo za následek proměnu desítek domů a domků v rozbořené sutiny. A nejen to. Během náletu samozřejmě umíraly i lidé, a to ne ve zrovna malých počtech. Celkem na následky bombardování zemřelo 701 lidí.Tehdejší německá propaganda toho samozřejmě okamžitě využila a vylíčila celou situaci jako barbarský útok namířený přímo proti českému obyvatelstvu. Propaganda se sice minula účinkem, jak by také ne pár měsíců před koncem války, ale určitá pachuť na tuto událost zůstala v našincích dodnes. Jaký byl tedy pravý důvod bombardování?
Tragický omyl
Nejednalo se o úmysl, ale o tragický omyl. Bombardéry neměly útočit na naše hlavní město, ale mířit na Drážďany. Každý, kdo se alespoň dvakrát podíval do atlasu, si asi možnost takového omylu nedokáže připustit. Vždyť obě města jsou od sebe vzdáleny stovky kilometrů! A přece se to stalo.Je dobré zmínit, že tehdy nefungovaly Google mapy, GPS ani jiné moderní navigační pomůcky. Tehdejší systémy pro určování polohy byly z dnešního pohledu vyloženě primitivní. Stačilo jen málo, a staly se nepoužitelnými. A k tomu přesně došlo v ten osudový únorový den.
Jednalo se o kombinaci špatného počasí a technických potíží s palubními radary. Právě proto se zhruba šedesát bombardéru odklonilo od svého původního cíle a zaútočilo na Prahu v domnění, že se jedná o německé město.
Pozdější útok
Zatímco únorový útok byl omylem, ten z konce března již byl přesně zacílený. Ovšem ne na civilní obyvatelstvo, nýbrž na primárně na průmyslové komplexy ČKD a další strategické cíle. I z toho důvodu mělo druhé bombardování daleko méně obětí než to první.Autor: Tomáš Bajgar
Foto: Licence Creative Commons