Barrandovské terasy

Asi nejznámější terasy nejen v Praze, ale obecně v České republice, dnes již patří mezi tradiční vějičku na turisty od nás i ze zahraničí. Přitom nejsou tvořeny secesními či barokními budovami, jedná se o stavby z období, kdy v české architektuře udával tón funkcionalismus. I přesto, nebo právě proto, má toto místo své nezaměnitelné kouzlo.

Zakladatelem byl otec budoucího prezidenta republiky

Barrandovské zahrady spatřily světlo světa na konci dvacátých let minulého století, tedy deset let po založení československé první republiky. Tehdy patřily mezi naše nejznámější a nejvlivnější rodiny Havlovi. Ano, podobnost jmen není náhodná. Václav Havel, první český prezident, do této rodiny patřil. V době stavby zahrad však ještě nebyl na světě a možná ani v plánu. Na konci dvacátých let třináctého století měl jeho otec, Václav Maria Havel, trochu jiné plány, a sice vybudování komplexu budov na Barrandově.

Veřejnost měla radost

Ne z každého stavebního projektu, zvláště pak v Praze, je veřejnost nadšená. Barrandovské zahrady však byly laickou, ale i odbornou veřejností vzaty velice kladně.
Součástí rozsáhlého komplexu byly nejen zahrady, ale rovněž i bazén v těsné blízkosti Vltavy. Největšího obdivu se ale dostalo hlavní budově, kterou navrhl architekt Max Urban. Zahrady byly pochopitelně volně přístupné veřejnosti a jelikož se poblíž nacházely slavné barrandovské filmové ateliéry, mohli zde lidé potkat občas i některé slavné osobnosti, které mohli vidět pouze v biografu.

Místní restaurace byla rovněž navštěvována v hojné míře. Dokonce více, než by se čekalo. I přesto, že tehdy svět zasáhla velká hospodářská krize, dokázala v dobrých dnech restaurace prodat až tři tisíce obědů, což byl nebývalý úspěch.

50. léta a doba chátrání

Vzhledem k tomu, že v roce 1948 ovládli zemi komunisté, bylo jasné, že dříve nebo později budou zahrady znárodněny. A to se také stalo. Nicméně soudruzi nebyli schopni udržovat zahrady v tak dobré kondici, jako rodina Havlových, což měla za následek jejich nevyhnutelný úpadek. Barrandovské zahrady byl veřejností navštěvované i době komunistické moci, ale nebylo to ono. Vzhledem k nedostatku péče areál začal chátrat, díky čemuž ztratil rychle lesk a záři z dob minulých.

Dnešní doba

Leckdo čekal, že sláva a obliba zahrad z třicátých let se po revoluci vrátí. Tyto představy však nikdy nebyly úplně uskutečněny. Areál se vrátil zpět do rukou rodiny Havlových, ale nic moc se nezměnilo. Právě naopak, areál se zavřel. Vzhledem k tomu, že Barrandovské zahrady mají dnes nového majitele, který plánuje a pomalu realizuje jejich oživení, dá se očekávat, že v blízké budoucnosti to zde bude zase žít. Zlaté časy první republiky se ale vrátí jen těžko.

Autor: Tomáš Bajgar
Foto: Licence Creative Commons, autor díla VitVit, dílo dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Barrandovsk%C3%A9_terasy#/media/Soubor:Terasy5.JPG