Absinth – zelená víla či bylinná smrt?

V blízkosti centra našeho hlavního města se nachází nespočet prodejen a obchodů, které se specializují na tento nevšední nápoj. Mnoho lidí u nás ho nejspíš často nevyhledává a raději sáhne po Becherovce či domácí slivovici. I přesto, že se vznik připisuje často Francouzům, je opak pravdou. Poprvé se tento nápoj objevuje v starověkém Egyptě.

Dělení: bohémský a pravý absinth

V celosvětově známém absinthu se nejprve všechny byliny extrahují v alkoholu. Tím vznikne základní macerát a destiluje se. V určitých fázích se bylinky doplňují, aby získaly ty správné vlastnosti. Alkoholu obsažený v tomto nápoji může dosáhnout až 80 procent. Takto upravený se již může jako bílý absinth stáčet do lahví. Často se však ještě předtím zbarví chlorofylem z bylinek do zelena. Pokud se jedná o starší kousek, zbarví síla času zelenou do hnědé barvy.

Při výrobním postupu bohémského absinthu se nejdříve vylouhuje pelyněk ve vřelé vodě. To uvolní známé aroma slavné české verze. Někteří výrobci dále postupují kroky jako při výrobě původního absinthu. Díky tomu se pak výsledný produkt nemusí dobarvovat potravinářskými barvami. Českou verzi absinthu poznáte už lahvi především díky velmi ozařující zelené barvě.

Zatracující účinky nebo jen další alkohol?

V 19. století konzervativní osobnosti absinth silně odsuzovali. Dlouhou dobu se totiž účinky z bylin považovali za halucinogenní. Přesvědčení odpůrců ještě potvrdily časté skandály slavných osobností, které byly pijáky absinthu. Oblíbili si ho např. Oscar Wilde, T. Lautrec nebo i V. Van Gogh, který si měl údajně pod vlivem tohoto lahodného nápoje utrhnout ucho.

Moderní věda však veškeré mýty vyvrátila. Jediné vedlejší účinky při předávkování tímto nápojem (samozřejmě kromě zvracení) jsou možné svalové křeče. Halucinace způsobovaly pouze nekvalitní výrobky, pančované nejrůznějšími chemikáliemi.

Nárůst popularity

V první polovině 19.st. se začal absinth rozšiřovat do Evropy. Původně se totiž používal jako lék proti malárii. Když se francouzské legie vracely z kolonií domů, přivezli si často již závislost na tomto alkoholu. Jeho obliba se šířila napříč společenskými vrstvami. Nejvíce si ho však zamilovali umělci. Zanedlouho se rozšířil i do USA a zbytku starého kontinentu. Rakousko-Uherska nevyjímaje.

V Českých zemích ho začal nejdříve popíjet talentovaný secesní malíř – Viktor Oliva. Pro svou velkou oblibu se u nás na rozdíl od většiny světa nezakázal. Lidé si ho objednávali jak ve vinárnách, tak i v kavárnách. Největší oblibu měl však v Praze. Tak i vznikl bohémský typ. V roce 1920 byla u nás založena první likérka značky Hill. Nejstarším potvrzeným výrobcem u nás je však Palírna u Zeleného stromu z Prostějova.

Správná konzumace a podávání

Nejčastější metodou je smíchání absinthu s vodou. To promění jeho barvu. Francouzi tak po promíchání získají zakalenou strukturu. Podle toho také určí samotnou kvalitu již vizuálně. U nás si nápoj připravovali konzumenti tak, že si do něj namočili kostku cukru. Tu pak položili na děrovanou lžičku položenou na sklenici s nápojem. Následně pak kostku zapálili a výsledný karamel ztekl do nápoje. Dříve se tak tomu dělo kvůli ochucení hořkých bylin. Dnes jde spíše o marketingovou propagaci.

Jestli vás zajímá více o samotné historii či chuti absinthu, tak neváhejte a zkuste ho ochutnat v nejbližším podniku. V Praze se dokonce nachází nespočet krámků a dokonce i muzeum absinthu zasvěcené.

Zdena
Foto: Creative Commons